Letos jsme se probojovali až do celostátního kola ZVaS, které se konalo v Děčíně. V České Třebové jsme nastoupili na vlak. Cesta z České Třebové do Pardubic byla dobrá, to jsme mohli sedět. Ale když jsme v Pardubicích přestoupili, tak jsme museli čtyři hodiny stát. Když už jsme si sedli, tak jenom na batoh nebo na zem. Bolely nás z toho nohy.

Když jsme vystoupili, přivítali nás průvodci – medvědáři. Naložili nám batohy do auta a odvezli je do školy. Naše průvodkyně se jmenovala Šárka. Následovala krátká procházka Děčínem. Došli jsme až ke škole dr. M. Tyrše, kde jsme byli ubytovaní.

Pak bylo slavnostní zahájení před zámkem. Nastoupilo 28 družin i s předskokanama. Byly slavnostně vztyčeny vlajky a bratr Šuperka nás seznámil se závodem. Při losování jsme si vypráskli číslo 11. Číslo bylo totiž schované v nafukovacím balónku. Po nástupu jsme prošli Růžovou zahradou a šli na noční plavbu po Labi. Pluli jsme na Poseidonu.

V sobotu ráno byl vlastní závod. Po snídani jsme odjeli na Maxičky. Při nástupu nás přišel pozdravit sám dr. Miroslav Tyrš. Také přišlo sedm řeckých bohů. Bůh hromu a bouřky přišel šíleně naštvanej, protože mu utekl Pegas. Našim úkolem bylo ho najít. Na trať jsme vyrazili ve 12.12 hod. Museli jsme splnit různé úkoly – zavázat rozbité koleno, oškrábat brambory, plout na raftu, rozluštit šifry, poslat dopis a tak dále. V cíli jsme málem vyplivli duši.

Po závodě jsme jeli na Pravčickou bránu. Jenom jsme nepochopili, proč je tak na kopci. Nás bolely nohy a ještě tohle. Večer byla ještě prohlídka zámku. To už jsme usínali ve stoje. Potom jsme ulehli k zaslouženému odpočinku.

V neděli ráno jsme šli na mši a pak bylo vyhlášení výsledků. Zjistili jsme, že jsme skončili na čtvrtém místě!!!!! Hurááá, hurááá!!!! Dostali jsme spoustu cen – čepice, hrníčky, klíčenky, nášivky na kroj atd. Domů jsme odjížděli spokojení. Byli jsme jediný vesnický oddíl ze všech účastníků a první v našem středisku, kdo se dostal tak daleko.

Děkujeme Pítrsovi a Tomovi, že nás tolik naučili.