12.-13.května proběhl Svojsíkův závod v Dolním Újezdě. Kvůli novým pravidlům probíhal jinak, než jsme byli zvyklí. To se odrazilo jednak v jeho délce, jednak v počtu aktivit, které proběhly během obou dní.

Po příjezdu všech závodníků proběhlo odložení věcí, příprava na první nástup, někteří se snad ještě připravovali na samotný závod, který začínal o půl jedenácté, kdy si každá hlídka vylosovala stanoviště, na němž měla začínat. Někteří šli hodně daleko, jiní jen pár kroků a v přesně v jedenáct byl ostrý start. K mání bylo 18 stanovišť s rozličnými disciplínami, z nichž bych jmenoval třeba populární opičí dráhu, starou známou zdravovědu, neobvyklé hanojské věže, „potřebnou“ znalost vlasti a hlavně vchlípený modul Brány, zastoupený dvěma stanovišti (z nichž jedno bylo hodně daleko od centra závodu). Nepřipraveným zpestřením, které možná některé zaskočilo, byla menší bouřka, která se přehnala v půlce závodu a zanechala po sobě nemálo stop, hlavně v podobě promočených oděvů všech běžců. Nicméně závod probíhal bez přerušení a po hodině se obloha vyjasnila. Žádné další intermezzo se nekonalo a závod proto skončil o půl třetí, přičemž někteří dorazili díky zdržení o chvíli později. Ještě jsme měli vyplnit dotazník tajné disciplíny, který otestoval naši paměť a postřeh, a potom hurá na oběd, ke kterému bylo možno dát si třeba prouzenou klobásu.

Vzápětí nás potěšil příjezd místního, tedy spíše přespolního, umělce, který nás zasvětil do tajů výroby a práce s modely letadel, přičemž nám ukázal i let s křídlem a po ukázce zodpověděl všechny naše dotěrné dotazy. Následovala část programu nazvaná tvořivé workshopy, kde jsme se přerozdělili do skupinek, z nichž každá se zabývala jednou předem určenou aktivitou. Kupříkladu kovářství, hvězdářství, dramatizace, chovatelství, ubrousková metoda a další. Čas plynul velice rychle a proto jsme si sbalili svá zavadla a přesunuli se do místní základní školy, kde jsme se ubytovali, a kde nás hlavně čekala velkolepá večeře v podobě guláše s knedlíky. Chvilku odpočinku vystřídal pochod zpět na do areálu a táborák s kytarou a písněmi (nejen) na přání. Krásný večer vyvrcholil večerkou, již doprovodila trubka. Nám nezbylo než se vydat na kutě.

Kdo by si však myslel, že zrovna tohle byl konec závodu, je na omylu. Před čtvrt na jednu (samozřejmě v noci) nás vzbudila trubka, jíž jsem před chvílí zmínil, a my jsme si poslechli briefing, ze kterého vyplynulo, že máme jít a zjistit vše, co můžeme, o obci Dolní Újezd, a zapsat to do předem připravených papírů, na což jsme měli čas až do dvou hodin. Veškeré informace se nalézaly na stanovištích, takže nebylo moc práce. Cílem byl opět areál, kde se nám dostalo působivého představení s ohňostrojem, který nám (jako) vypálil oči, takže nás museli vést naši rádcové. Ještě jsme se kus nachodili, nesli jsme pingpongový míček na lžíci(poslepu), ochutnávali jsme pochutiny z jiných zemí, které uzdravily naše oči a nakonec jsme nacházeli cestu pomocí určování azimutu. Nevýhodou tohoto programu byla zima, rosa a časová náročnost. Do spacáků jsme zalezli až kolem páté ráno.

V osm nás čekala velkolepá snídaně, o něco déle slavnostní nástup s vyhlášením výsledků. Zlatým hřebem byla pop-rocková mše, kterou byl program zakončen.